Občas se žákům (a určitě nejen jim) nechce počítat, psát nebo číst. A to si mnohdy ani neuvědomují, jak to mají oproti některým jiným dětem snadné.

Kdysi na naši školu chodila dívka se zrakovým postižením jménem Marika Balunová. Po ní u nás zůstaly učebnice a knihy psané Braillovým písmem. A my jsme se se šesťáky zkusili do těchto knih v hodině literatury „začíst“. No, ve skutečnosti se jim podařilo za pomoci abecedy rozluštit pár slov.

Byla to pro ně zajímavá zkušenost, při které si ověřili, že takové čtení není vůbec jednoduché a je k němu potřeba nejen cvik, ale i cit v prstech.