Po téměř půl roce jsme se vypravili do našich oblíbených končin – na Školku.

Cestou jsme se zastavili u mokřadu, který zkrásněl rozkvetlými lekníny, pozdravili se s kozami a v údivu zůstali stát, protože Školka už není Školka. Z polorozpadlé budovy zůstala jen kamenná sklepní zeď a hromada trámů, lesík je pročištěný a studánka se rozlila do okolí. To jsou změny!

Ještě že naše „domečky“ zůstaly téměř netknuté.