Jarní louka ve své kráse, něžná prostým kvítím zdá se,
sečná tráva jarem voní, vůně pylu padá do ní.

Kopretiny kvítek bílý, vábí včelky i motýly,
poletují z květu na květ, jež se vánkem stačí zachvět.
Zvonky v trávě modře září, zlatem na ně slunce září,
pomněnky svou barvou očí, kvítky své za sluncem točí.

Všude kolem sebe víří, pampelišky svoje chmýří,

ptačí zpěv se ozve znovu, z větví na korunách stromů.

Zelení zas louka, obráží a v ní se oči rozzáří,
pro čtyřlístek tam z jetele, kdo štěstí hledal vesele.